Temná noc duše není trvalé zoufalství, ale hluboký očistný a transformační proces. Bůh v něm člověka formuje ke svému obrazu. Člověk, který jím prochází je proměňován – zbavován pýchy, strachu a připoutaností a připravován na sjednocení s Boží vůlí.

Na první pohled jsou protiklady protikladné, ovšem když celý problém podrobíme důkladné logické analýze, výsledek bude překvapující.

Článek zkoumá rozdíl mezi pouhým “mít názor” a skutečným myšlením a upozorňuje na to, že většina lidí tyto dva koncepty zaměňuje. Skutečné myšlení je totiž vzácnou schopností, která vyžaduje kritickou analýzu názorů a reflexi vlastních mentálních modelů a takovou schopnost má jen velmi malé procento populace.

Teologie se vyhýbá přímé definici Boha, jelikož stvoření nemůže nadefinovat svého Stvořitele. Popisuje jej nepřímo, často pomocí abslutních vlastností, které však paradoxně omezují jeho božství a vedou k logickým paradoxům.

Princip Sola Scriptura, základní doktrína protestantismu, je vnitřně rozporný, protože Bible jako kanonický celek vznikla prostřednictvím církevní tradice. Odmítnutím tradice protestanti podkopávají vlastní zdroj víry. Reformace nebyla vedena racionální analýzou, ale spíše emocionální reakcí na tehdejší stav církve, což vedlo k teologickému chaosu a rozpadu jednoty křesťanství.

Moderní věda se zaměřuje na projevy vědomí, ale jeho podstatu neumí vysvětlit. Introspektivní zkoumání odhaluje, že vědomí není produktem mozku, ale duchovní substancí stvořenou Bohem. Vše, co prožíváme, existuje uvnitř vědomí, nikoliv vně. Poznání těchto pravd vyžaduje hlubokou introspektivní praxi.

Oddělenost a neoddělitelnost jsou dvě zdánlivě protikladné perspektivy reality. Zatímco esoterika zdůrazňuje absolutní jednotu, běžné vnímání světa je postavené na oddělenosti věcí a bytostí. Pravda však spočívá v jejich syntéze – realita je plně oddělená i plně propojená zároveň.

Boží vtělení je jedním z nejzásadnějších konceptů křesťanství, ale zároveň i bodem sporu mezi křesťany, židy a muslimy. Tento článek analyzuje teologické a logické aspekty vtělení Boha do lidské podoby, včetně historických debat v církvi a paradoxu Boží všemohoucnosti. Ukazuje, proč křesťanská teologie považuje Kristovo božství za logicky konzistentní, zatímco židovské a muslimské chápání Boha se s touto myšlenkou míjí.

Článek zkoumá myšlenku světa jako iluze či virtuální reality v různých duchovních tradicích i moderní vědě a hledá její propojení s křesťanskou vírou. Autor ukazuje, že i když je svět z pohledu Boha nutně „virtuální“, jeho smysl a hodnota spočívají v plném přijetí a životě v souladu s Božím záměrem, nikoli v odmítání či útěku před realitou.

Jaroslav Dušek ve svém rozhovoru tvrdí, že rakovina je důsledkem nenávisti k životu, což odráží typické ezoterické přesvědčení, že všechny nemoci jsou psychosomatické a vyléčitelné změnou myšlení. Tento článek analyzuje tato tvrzení, poukazuje na jejich mylnost a srovnává je s křesťanským pohledem na nemoc a utrpení. Zatímco New Age vyzdvihuje lidskou všemohoucnost, křesťanství učí pokoře a soucitu, které Duškovi v jeho postoji chybí.