Fur trade reenacting
K fur trade reenactingu jsem se dostal pozvolna, skoro až oklikou. Moje cesta začala už na základní škole, kdy jsem objevil knihy Jaroslava Foglara. Stejně jako jeho hrdinové jsem toužil trávit čas venku, v přírodě, a prožívat autentická dobrodružství. S partou kamarádů jsme založili vlastní klub a o víkendech jsme napodobovali příběhy ze Stínadel nebo z Bobří řeky.
Po roce 1989, kdy se otevřely nové možnosti, se v Československu znovu rozběhl skauting. Naše parta se proměnila ve skautskou družinu a začali jsme tábořit pod vlajkou lilie. Ani u toho jsme ale nezůstali navždy – časem jsme skauting přerostli a založili trampskou osadu. Přírodu jsme brali jako svůj druhý domov a trampské toulky nám poskytovaly svobodu, kterou jsme hledali.
V roce 1996 jsem poprvé narazil na lidi, kteří dělali něco, co jsem do té doby neznal – reenacting. Jedni se zaměřovali na lovce kožešin ze Skalistých hor (tzv. mountain men), druzí na indiány Velkých plání. Tehdy mi připadali jako z jiného světa. Místo maskáčů a kanad nosili mokasíny, jelenicové legíny a kožené haleny zdobené korálky či ursoními ostny. Jejich úroveň mi tehdy připadala nedosažitelná. Až s odstupem let jsem pochopil, že tehdejší znalosti (polovina 90. let) byly spíš základní a často vycházely spíš z dobrodružných filmů typu The Mountain Men (1980) než z odborných pramenů.
V roce 1997 jsem se pustil do vlastního reenactingu – zaměřil jsem se na indiány Velkých plání, konkrétně na kmen Vraních indiánů. Po svatbě jsme s rodinou jezdili na dobová táboření a celé naše vybavení – od týpí až po drobnosti v interiéru – jsme ladili do období kolem roku 1870.
Toužil jsem po maximální autenticitě. Studoval jsem originály v muzejních expozicích i depozitářích, navštěvoval soukromé sbírky a časem si vytvořil archiv téměř 100 000 fotografií dobových předmětů. Naučil jsem se tradičně vydělávat kůže mozkem zvířete, šít a vyšívat zvířecí šlachou, vyšívat ursoními ostny a shánět originální skleněné korálky z 19. století.
Od roku 2003 jsem se začal výrobou indiánských replik živit – hlavně pro zákazníky v USA a západní Evropě. V roce 2012 jsem ale indiánský reenacting ukončil. Hlavním důvodem byla časová, finanční a energetická náročnost, a také fakt, že když se člověk živí svou vášní, často se z ní vytratí kouzlo. Svoji roli sehrála i narůstající vlna „woke“ v USA – stále více indiánů otevřeně kritizovalo bělochy a Evropany, kteří se zabývají indiánským reenactingem, někdy velmi ostře.
Po čase mi ale stylové táboření v přírodě začalo chybět. Přemýšlel jsem, co dál, a v roce 2020 jsem se rozhodl vrátit se k reenactingu, tentokrát ale z pohledu bělošského trappera – lovce kožešin v době Rocky Mountain Fur Trade.
Trapperský reenacting je logisticky mnohem jednodušší. Člověk potřebuje méně vybavení, oblečení i rekvizit, vše je snáz dostupné a levnější. Navíc jako běloch představuji bělocha, což je historicky i etnicky přirozenější.
Využil jsem znalosti, které jsem nasbíral během let výroby replik, a začal jsem seriózně studovat dějiny obchodu s kožešinami. Četl jsem deníky a vzpomínky známých trapperů – Zenas Leonard, Osborne Russell, Jim Bridger, Jedediah Johnson, Robert Campbell, William Ashley a další. Prohlížel jsem dobové obrazy, originální předměty i archivní materiály, abych pronikl do mentality, způsobu života i výbavy trapperů.
V poslední době jsem svůj zájem rozšířil i o starší etapu – počátky kožešinového obchodu spojené se vznikem Nové Francie v 17. století. Fascinuje mě období coureurs de bois a raných voyageurs, kteří z Montréalu vyráželi na tisícikilometrové plavby v kánoích z březové kůry, aby v indiánských vesnicích směňovali evropské zboží za bobří kožešiny.
Můj přístup k reenactingu dnes ovlivňuje i probíhající spirituální krize – temná noc duše – která mi ubírá mnoho sil. Jak se to celé vyvine, nechávám otevřené. Vím ale, že služba Bohu má přednost před koníčky, a tak nechci své síly investovat do věcí, které by mě odváděly od mého poslání.
Pokud vás toto téma zajímá, sledujte můj blog – budu tam postupně sdílet nové poznatky, postřehy i zážitky z reenactingu.
