- Vnější hranici, představující historii osidlování amerického pohraničí, kožešinového obchodu a severoamerických indiánů.
- Vnitřní hranici, coby průzkum a mapování věcí za hranou viditelného světa – totiž světa vnitřního, vědomého i nevědomého.
Vnější hranice:
Historie amerického pohraničí, fur trade, indiáni
Většinu života se pohybuji v reáliích severoamerického pohraničí 17. až 19. století. Mám rád éru horalů, lovců kožešin a život v Nové Francii.
-
Co dělám: Studuji dochované artefakty a dobové reálie a knihy o historii. Občas se pokouším o oživení starých řemesel a technologií – od výroby indiánských replik, přes práci s korálky a činění kůží až po výrobu nožů.
-
Kde mě najdete: Mé odbornější texty, překlady, knihy a další věci najdete hlavně na webu indiani.cz.
Stejně důležitá je pro mě hranice mezi vědomím a nevědomím, mezi hmotným světem a metafyzikou. Jako konvertita ke katolické víře se snažím propojovat filosofii, teologii a introspekci.
- Současný stav: Právě teď procházím obdobím, které mystici nazývají „temnou nocí duše“. Je to čas psychospirituální krize, bolesti, ale i radikální vnitřní pravdivosti.
- O čem píšu: Sdílím zde své vhledy a postřehy z tohoto pomezí života a smrti. Jsou to jen střípky z cesty člověka, který se snaží jít k podstatě věcí, i když je to někdy vyčerpávající.
Vnitřní hranice:
Spiritualita a introspekce
Popeleční středa nám neúprosně připomíná naši pomíjivost a fakt, že vše stvořené nevyhnutelně směřuje k zániku. Text nabízí hlubokou reflexi o hledání pevného bodu v Bohu jako jediné cestě ze sevření času a rozpadu. Je to výzva k vnitřnímu ztišení a orientaci na hodnoty, které přesahují pozemskou existenci.
Ego není skutečné „já“, ale mentálně-emoční představa o sobě samém, která vzniká z identifikací, zkušeností a rolí, jež člověk v průběhu života přijímá. Neexistuje nikde jinde než v naší hlavě a funguje jako rámec, skrze který vnímáme svět i sebe. Není pevné ani neměnné — je to proměnlivý proces, nikoli objekt — a má moc pouze tehdy, pokud mu ji vědomě či nevědomě přenecháme.
Text popisuje hluboký duchovní prožitek zhroucení iluze osobního „já“ a následné pochopení, že skutečným původcem veškerého bytí je Bůh. Autor líčí cestu od šoku, hněvu a nihilismu k poznání, že ego není samostatným tvůrcem, ale odrazem Božího vědomí. Teprve přijetí pravdy, že člověk nežije „sám ze sebe“, ale „v Bohu“, obnovuje vnitřní řád a přináší skutečnou svobodu.
Temná noc duše je nejtěžší a nejbolestivější fáze duchovní cesty. Poprvé ji popsal svatý Jan od Kříže jako stav, kdy po období světla a radosti přichází prázdnota, smrtící vnitřní boj a zdánlivá Boží nepřítomnost. Nejde o depresi či vyhoření, ale o radikální očistný proces, v němž Bůh člověka zbavuje všech opor a iluzí, aby jeho víra nestála na iluzích ega, ale pouze na samotném Bohu.
Je to radikální psychospirituální krize, kdy je člověk brutálně konfrontován s vlastní temnotou, slabostí a nedostatečností. Zakouší ztrátu životní síly, rozpad osobní vůle a zdánlivou nesmyslnost a absurditu bytí.
Přesto jde o Boží dílo – proces proměny nitra, kdy staré „já“ umírá a rodí se nové vědomí, zakořeněné v Bohu. Temná noc duše je zkouškou víry i cestou k opravdové svobodě: když ego ustoupí do pozadí, Bůh jedná naplno a proměňuje člověka ke svému obrazu. Tato proměna je nepředstavitelně bolestivá, ale o to více smysluplná.
Článek líčí fascinující svět coureurs de bois – mladých francouzských obchodníků, kteří v 17. století opustili civilizaci Nové Francie a vydali se hluboko do indiánské země, kde žili na pomezí dvou světů. Popisuje jejich svobodný, divoký a dobrodružný životní styl, kulturní přizpůsobení, význam pro obchod s kožešinami i střet s autoritami, které se snažily tento neformální fenomén potlačit či regulovat.
Horalé a trapeři nebyli zakladateli obchodu s kožešinami, ale spíše dědici dlouhé tradice. Jeho kořeny sahají do Nové Francie 17. a 18. století, k době coureurs de bois a voyageurs, kdy vztahy mezi Evropany a Indiány stály na obchodu, diplomacii a vzájemném respektu. Toto málo známé období zásadně boří černobílé představy o raných kontaktech bělochů a indiánů.
Studium indiánských kultur je náročné, protože většina snadno dostupných zdrojů je zkreslená, povrchní a pod vlivem romantismu nebo naopak křesťanství, zatímco autentické a syrové prameny jsou často přehlížené. Rozlišovat mezi „syrovým masem“ a „marmeládou“ je klíčem k pochopení skutečné historie.