- Vnější hranici, představující historii osidlování amerického pohraničí, kožešinového obchodu a severoamerických indiánů.
- Vnitřní hranici, coby průzkum a mapování věcí za hranou viditelného světa – totiž světa vnitřního, vědomého i nevědomého.
Vnější hranice:
Historie amerického pohraničí, fur trade, indiáni
Většinu života se pohybuji v reáliích severoamerického pohraničí 17. až 19. století. Mám rád éru horalů, lovců kožešin a život v Nové Francii.
-
Co dělám: Studuji dochované artefakty a dobové reálie a knihy o historii. Občas se pokouším o oživení starých řemesel a technologií – od výroby indiánských replik, přes práci s korálky a činění kůží až po výrobu nožů.
-
Kde mě najdete: Mé odbornější texty, překlady, knihy a další věci najdete hlavně na webu indiani.cz.
Stejně důležitá je pro mě hranice mezi vědomím a nevědomím, mezi hmotným světem a metafyzikou. Jako konvertita ke katolické víře se snažím propojovat filosofii, teologii a introspekci.
- Současný stav: Právě teď procházím obdobím, které mystici nazývají „temnou nocí duše“. Je to čas psychospirituální krize, bolesti, ale i radikální vnitřní pravdivosti.
- O čem píšu: Sdílím zde své vhledy a postřehy z tohoto pomezí života a smrti. Jsou to jen střípky z cesty člověka, který se snaží jít k podstatě věcí, i když je to někdy vyčerpávající.
Vnitřní hranice:
Spiritualita a introspekce
Většina z nás usíná s pocitem, že jsme v jádru dobří lidé. Je to naše výchozí nastavení. Ale co když je právě tento pocit tou největší překážkou k pravdě? Co když je vaše ‚čisté svědomí‘ jen neprostupným štítem, který brání vašemu růstu? Historie ukazuje, že ta největší zvěrstva nespáchali lidé, kteří se považovali za zlé – ale ti, kteří byli neochvějně přesvědčeni o své morální nadřazenosti.
Popeleční středa nám neúprosně připomíná naši pomíjivost a fakt, že vše stvořené nevyhnutelně směřuje k zániku. Text nabízí hlubokou reflexi o hledání pevného bodu v Bohu jako jediné cestě ze sevření času a rozpadu. Je to výzva k vnitřnímu ztišení a orientaci na hodnoty, které přesahují pozemskou existenci.
Ego není skutečné „já“, ale mentálně-emoční představa o sobě samém, která vzniká z identifikací, zkušeností a rolí, jež člověk v průběhu života přijímá. Neexistuje nikde jinde než v naší hlavě a funguje jako rámec, skrze který vnímáme svět i sebe. Není pevné ani neměnné — je to proměnlivý proces, nikoli objekt — a má moc pouze tehdy, pokud mu ji vědomě či nevědomě přenecháme.
Nové video o Pierre Esprit Radissonovi, Coureur de Bois, objeviteli, dobrodruhovi a obchodníkovi z Nové Francie, který žil v 17. století. Jako chlapec byl zajat a adoptován Irokézy, podařilo se mu ale uprchnout, byl chycen a krutě mučen, ale přežil a žil mezi Irokézy delší čas, dokonce se účastnil jejich válečných výprav. Jeho zápisky jsou syrové a ukazují nepopsatelnou brutalitu severovýchodních lesů, kde lidský život měl jenom malou hodnotu a kde vládlo právo silnějšího. Radisson se setkal s mnoha kmeny, Irokézy, Hurony, Naskapii, Nippisingy, Odžibweji, Ottawy, Kríji a dokonce jako asi první Evropan i se Siouxy (Dakoty). Na jeho popud byla založena Hudsons Bay company.
Brogany jsou jednoduché, robustní a pevné kožené kotníkové pracovní boty, používané v 18. a 19. století v Evropě i Americe příslušníky dělnické třídy.
Indiánský způsob stahování zvěře v bizoních dobách se lišil od způsobu bělošského. Je těžší a složitější, ale produkuje mnohem přirozenější, hezčí a praktičtější tvar kůže. Tvar takové kůže je spíše obdélníkový, na rozdíl od bělošského tvaru, který je neuspořádaný.