- Vnější hranici, představující historii osidlování amerického pohraničí, kožešinového obchodu a severoamerických indiánů.
- Vnitřní hranici, coby průzkum a mapování věcí za hranou viditelného světa – totiž světa vnitřního, vědomého i nevědomého.
Vnější hranice:
Historie amerického pohraničí, fur trade, indiáni
Většinu života se pohybuji v reáliích severoamerického pohraničí 17. až 19. století. Mám rád éru horalů, lovců kožešin a život v Nové Francii.
-
Co dělám: Studuji dochované artefakty a dobové reálie a knihy o historii. Občas se pokouším o oživení starých řemesel a technologií – od výroby indiánských replik, přes práci s korálky a činění kůží až po výrobu nožů.
-
Kde mě najdete: Mé odbornější texty, překlady, knihy a další věci najdete hlavně na webu indiani.cz.
Stejně důležitá je pro mě hranice mezi vědomím a nevědomím, mezi hmotným světem a metafyzikou. Jako konvertita ke katolické víře se snažím propojovat filosofii, teologii a introspekci.
- Současný stav: Právě teď procházím obdobím, které mystici nazývají „temnou nocí duše“. Je to čas psychospirituální krize, bolesti, ale i radikální vnitřní pravdivosti.
- O čem píšu: Sdílím zde své vhledy a postřehy z tohoto pomezí života a smrti. Jsou to jen střípky z cesty člověka, který se snaží jít k podstatě věcí, i když je to někdy vyčerpávající.
Vnitřní hranice:
Spiritualita a introspekce
Ego není skutečné „já“, ale mentálně-emoční představa o sobě samém, která vzniká z identifikací, zkušeností a rolí, jež člověk v průběhu života přijímá. Neexistuje nikde jinde než v naší hlavě a funguje jako rámec, skrze který vnímáme svět i sebe. Není pevné ani neměnné — je to proměnlivý proces, nikoli objekt — a má moc pouze tehdy, pokud mu ji vědomě či nevědomě přenecháme.
Text popisuje hluboký duchovní prožitek zhroucení iluze osobního „já“ a následné pochopení, že skutečným původcem veškerého bytí je Bůh. Autor líčí cestu od šoku, hněvu a nihilismu k poznání, že ego není samostatným tvůrcem, ale odrazem Božího vědomí. Teprve přijetí pravdy, že člověk nežije „sám ze sebe“, ale „v Bohu“, obnovuje vnitřní řád a přináší skutečnou svobodu.
Egoid je člověk ponořený do iluze, že existuje sám ze sebe. Žije v hmotném světě konfliktu a smrti, který považuje za jedinou realitu. Z této slepoty ho může vyvést pouze Boží milost.
Temná noc duše je nejtěžší a nejbolestivější fáze duchovní cesty. Poprvé ji popsal svatý Jan od Kříže jako stav, kdy po období světla a radosti přichází prázdnota, smrtící vnitřní boj a zdánlivá Boží nepřítomnost. Nejde o depresi či vyhoření, ale o radikální očistný proces, v němž Bůh člověka zbavuje všech opor a iluzí, aby jeho víra nestála na iluzích ega, ale pouze na samotném Bohu.
Je to radikální psychospirituální krize, kdy je člověk brutálně konfrontován s vlastní temnotou, slabostí a nedostatečností. Zakouší ztrátu životní síly, rozpad osobní vůle a zdánlivou nesmyslnost a absurditu bytí.
Přesto jde o Boží dílo – proces proměny nitra, kdy staré „já“ umírá a rodí se nové vědomí, zakořeněné v Bohu. Temná noc duše je zkouškou víry i cestou k opravdové svobodě: když ego ustoupí do pozadí, Bůh jedná naplno a proměňuje člověka ke svému obrazu. Tato proměna je nepředstavitelně bolestivá, ale o to více smysluplná.
James Beckwourth byl muž mezi světy – černý i bílý, civilizovaný i divoký, hrdina i fabulátor. Jeho životní příběh je nejen svědectvím o době amerického Západu, ale i hlubokou studií lidské identity, která se snaží dát smysl sama sobě.
Poté, co jsem si pořídil dlouhou pušku od Kiblera, vyvstala otázka nějakého pouzdra. Puška na táboření dost trpí a pouzdro pomůže. Volba padla na pouzdro na pušku v indiánském stylu kmenů jazykové skupiny Athabaska. Taková pouzdra jsou jednoduchá, stylová a praktická i hezká.
Fotoreportáž z výroy kožených, dobově autentických traperských kalhot.