Vhled, který mění vše
Od nevědomosti k poznání.
Od povrchu k podstatě.
Od polarity k jednotě.
Od ega k Bohu.
Temná noc duše není trvalé zoufalství, ale hluboký očistný a transformační proces. Bůh v něm člověka formuje ke svému obrazu. Člověk, který jím prochází je proměňován – zbavován pýchy, strachu a připoutaností a připravován na sjednocení s Boží vůlí.
Na první pohled jsou protiklady protikladné, ovšem když celý problém podrobíme důkladné logické analýze, výsledek bude překvapující.
Článek zkoumá rozdíl mezi pouhým „mít názor“ a skutečným myšlením a upozorňuje na to, že většina lidí tyto dva koncepty zaměňuje. Skutečné myšlení je totiž vzácnou schopností, která vyžaduje kritickou analýzu názorů a reflexi vlastních mentálních modelů a takovou schopnost má jen velmi malé procento populace.
Temná noc duše je nejtěžší a nejbolestivější fáze duchovní cesty. Poprvé ji popsal svatý Jan od Kříže jako stav, kdy po období světla a radosti přichází prázdnota, smrtící vnitřní boj a zdánlivá Boží nepřítomnost. Nejde o depresi či vyhoření, ale o radikální očistný proces, v němž Bůh člověka zbavuje všech opor a iluzí, aby jeho víra nestála na iluzích ega, ale pouze na samotném Bohu.
Je to radikální psychospirituální krize, kdy je člověk brutálně konfrontován s vlastní temnotou, slabostí a nedostatečností. Zakouší ztrátu životní síly, rozpad osobní vůle a zdánlivou nesmyslnost a absurditu bytí.
Přesto jde o Boží dílo – proces proměny nitra, kdy staré „já“ umírá a rodí se nové vědomí, zakořeněné v Bohu. Temná noc duše je zkouškou víry i cestou k opravdové svobodě: když ego ustoupí do pozadí, Bůh jedná naplno a proměňuje člověka ke svému obrazu. Tato proměna je nepředstavitelně bolestivá, ale o to více smysluplná.
Bizon byl pro Indiány Velkých Plání nejen hlavním zdrojem potravy a surovin, ale i posvátným zvířetem spojeným s jejich mytologií a rituály. Každá jeho část našla praktické využití, od masa přes kosti až po trus. Život kočovných kmenů tak byl s bizonem nerozlučně spjat ekonomicky i duchovně.
Poté, co jsem si pořídil dlouhou pušku od Kiblera, vyvstala otázka nějakého pouzdra. Puška na táboření dost trpí a pouzdro pomůže. Volba padla na pouzdro na pušku v indiánském stylu kmenů jazykové skupiny Athabaska. Taková pouzdra jsou jednoduchá, stylová a praktická i hezká.
Studium indiánských kultur je náročné, protože většina snadno dostupných zdrojů je zkreslená, povrchní a pod vlivem romantismu nebo naopak křesťanství, zatímco autentické a syrové prameny jsou často přehlížené. Rozlišovat mezi „syrovým masem“ a „marmeládou“ je klíčem k pochopení skutečné historie.