Popis lovu bizonů indiány kmene Hidatsa v roce 1832 poblíž vesnice “Knife river” tak, jak jej zaznamenal známý malíř George Catlin, který se stal očitým svědkem této události a který ji zapsal do svých pamětí, které později vyšly pod názvem Letters and Notes on the Manners, Customs, and Condition of the North American Indians.

Podsedlové deky slouží k vypolstrování oblasti mezi koňským hřbetem a samotným sedlem, aby tvrdá konstrukce sedla koně netlačila a nezpůsobovala mu během jízdy bolestivé odřeniny. Indiáni používali k tomu účelu většinou bizoní kožešiny, kůže, ale i Hudsons Bay deky nebo i plátno. Některé podsedlové deky mohly být nádherně zdobené.

Polštářová sedla, jak již název napovídá jsou měkká, lehká a elastická indiánská sedla, vyrobená z vydělané kůže a vycpaná měkkou vycpávkou, takže připomínají polštář. Používali je výhradně indiánští muži v “aktivním věku”, tedy aktivní lovci a bojovníci.

Ovce tlustorohá měla pro indiány Velkých plání velký význam, zejména pro kmeny žijící v blízkosti Skalistých hor. Z jejích kůží vyráběli ženské šaty a válečné haleny, na kterých ponechávali proužky světlé srsti zadních nohou i s ocasem jako dekoraci. S příchodem Evropanů byly populace ovce tlustorohé silně zdecimovány, jejich revitalizace probíhá dodnes.

Indiáni na Velkých pláních používali při jízdě na koni většinou bělošské uzdy (španělské, mexické a později americké), které se k nim dostaly společně s koňmi. Často je zdobili dle svého vkusu korálky, ursoními ostny nebo stříbrnými či alpakovými řetízky či tepanými ozdobami. Někdy používali indiáni i vlastní primitivní uzdy vyrobené z provazů.

Koně byli hlavní příčinou vzniku kočových jezdeckých kultur indiánů Velkých plání v 17.až 19.století. Z Evropy je do Ameriky přivezli Španělé. Článek popisuje postup rozšíření koní na pláních, stejně jako význam, který měli pro zde žijící indiány.