Lukáš-Navrátil.cz

Paradox

Boží paradox

Komentáře: 0
Boží paradox znamená, že veškeré ultimátní vlastnosti, které teologie připisuje Bohu, jako všemohoucnost, vševědoucnost nebo všudypřítomnost vždy vedou k zásadním logickým paradoxům. Jak se s celou situací vypořádat?

Definice Boha

Katolická teologie nikde přímo nedefinuje Boha, pouze se spokojí s jakýmsi jeho nepřímým popisem, především o něm hovoří jako o tom, kdo je původcem všech věcí, kdo je stvořitelem všeho co existuje.

Boha vlastně ani definovat nelze, protože to, co je stvořené těžko může nějak smysluplně nadefinovat svého Stvořitele, který ho nekonečně přesahuje.

Teologie se tak smiřuje s jakýmsi intuitivním chápáním Boha, kterého může poznávat podle jeho stvoření a jednání a také jej popisovat pomocí absolutních vlastností, jako je například vševědoucnost nebo všemohoucnost, nekonečná dobrota, nekonečná věrnost, spravedlnost, atd.

Paradox boží absolutnosti

A zde se právě dostáváme k jádru pudla, zde je zakopaný pes. Pokud totiž Bohu přiřadíme jakoukoliv vlastnost, zejména absolutní vlastnost, tedy například onu zmíněnou vševědoucnost, paradoxně jej omezujeme tímto rámcem a činíme z něj omezenou bytost, což je spor s jeho božstvím, tedy pokud chápeme božství jako něco absolutního.

Pokud je totiž někdo vševědoucí, pak je omezen touto vlastností a nemůže například zakoušet nevědomost. Stejně tak pokud je někdo všemohoucí, je otrokem všemohoucnosti, protože nemůže být nemohoucí, slabý.

Paradoxně cokoliv, co řekneme o Bohu, jakákoliv vlastnost, či rámec, které mu přiřadíme, automaticky a naprosto logicky popírají jeho božství. Říkat tedy o Bohu, že je vševědoucí nebo všemohoucí je logicky a fakticky nesprávné. Tím není řečeno, že neexistuje vševědoucnost nebo všemohoucnost, nicméně Bůh tyto rámce nekonečně překračuje.

Snižování Boha

Pokud říkáme, že je Bůh vševědoucí nebo všemohoucí, nebo že je nekonečně dobrý či spravedlivý, tak jej vždy snižujeme, protože Bůh nekonečně přesahuje všechny tyto kategorie. Vždy uniká z každého našeho popisu.

Bůh je tak “veliký”, že i všemohoucnost nebo vševědoucnost jsou pro něj jenom jedněmi z jeho možností, stejně tak jsou jeho možnostmi i nevědomost nebo slabost. Obsahuje a naplňuje v sobě všechny možnosti rovnocenně, tedy není omezen ani vševědoucností ani jejím opakem, ani jakýmkoliv jiným rámcem ani jeho opakem.

Bůh ve sféře polarity

Hlavní problém takového přístupu je v tom, že je téměř zcela uzamčen v polaritě a protikladnosti, jejíž je Bůh stvořitelem a není jí tedy nutně omezen. I náš jazyk je také beznadějně polární a každé sémantické vyjádření je tak opět polární a naprosto není schopné vyjádřit nedualitu, leda nějakými opisy.

Tímto způsobem tedy Boha oklešťujeme a umenšujeme, jaksi ho strháváme na svou úroveň chápání, která zcela podléhá polaritě. Bůh sám ale polaritě nutně nepodléhá (i když z jistého pohledu samozřejmě ano, jinak by nebyl Bohem), naopak je jejím stvořitelem a stojí nad ní, či mimo ni.

Lidská vs exaktní teologie

Výše uvedené je vlastně protikladem lidského, intuitivního přístupu k teologii a přístupu exaktního, logického a “matematického”.

Pokud bychom chtěli přistupovat k teologii exaktně a s precizní a konzistentní logikou, tak bychom skončili u mlčení před boží velikostí s vědomím, že každé tvrzení o něm je fakticky jeho snižováním.

Pravda je, že jsme lidé a podléháme polaritě a iracionalitě a nedokonalosti a současná teologie je odrazem tohoto stavu, odrazem našeho stavu vědomí. Proto ani netvrdím, že současnou polární teologii je nutné zavrhnout jako logicky nesprávnou a nepřesnou.

Pokud bychom po teologii chtěli, aby byla precizní, logická a konzistentní, tak by žádná teologie nebyla. Teologie může existovat jako logicky paradoxní, nebo vůbec žádná.

To není nutně problém, pokud veškerá dogmata, atributy, či vlastnosti, které přiřazujeme Bohu chápeme spíše jako „aproximativní“, tedy jako jakousi úlitbu lidské omezenosti. Problém nastává tehdy, pokud boží atributy začneme brát jako dogmata a axiomy, na kterých začneme stavět další argumentaci, protože se nutně dostaneme se do neřešitelných logických rozporů.

Z toho pak plynou nedorozumění typu, že když je Bůh vševědoucí, nemůže existovat svobodná vůle, nebo hádanky typu, jestli Bůh může stvořit tak těžký kámen, který nemůže uzvednout a podobné záležitosti, které vedou k neřešitelným logickým paradoxům.

Modloslužba?

Veškerá dogmata, pravdy víry a teologické konstrukce jsou především ukazatele na naší cestě k Bohu, které nám pomáhají v orientaci, ovšem nejsou Bohem samotným. Bohužel i teologické konstrukce, dogmata a axiomy se mohou snadno stát (a často stávají) předmětem modloslužby, ale to je zase téma na další článek.

Komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Rubriky

Související