Hodně lidí se mě ptá na moji novou křesadlovou pušku, kterou jsem si nechal přivézt ze Států. Kde jsem ji koupil, od koho, jak jsem ji sem dostal a tak dále. Abych nemusel na všechny ty dotazy odpovídat zvlášť, tak jsem se rozhodl napsat tento článek.
Všechny tři typy pušek jsou přesné kopie originálů, které Kibler rozebral změřil a teď vyrábí na cnc strojích jejich přesné kopie.
Kvůli autenticitě. Na našem trhu se dají dostat dlouhé křesadlové rifle od zejména italských a španělských firem, jako je třeba Ardesa nebo Pedersoli, ale tyto pušky jsou vysoce neautentické a až bych řekl ošklivé. Většinou mají hrubý a neotesaný tvar, který příliš neodpovídá dobovým originálům. Strašné zámky, pažba je na výjimky většinou pouze z ořechu, hrubá a nestylová mířidla, tlusté a dobově neautentické hlavně, nějaké šílené nápisy a značky vypálené do hlavní na viditelných místech, strašlivá povrchová úprava a tak by se dalo pokračovat.
Oproti tomu na americkém trhu se dají dostat dlouhé rifle ve všech možných provedeních a na mnohem vyšší úrovni, než co nabízí evropští výrobci. Přesné kopie pušek od různých výrobců a dílenských škol, které jsou vymazlené do nejjemnějších detailů, a které jsou často k nerozeznání od originálů. Nabídka je široká a pušky se dají koupit již hotové nebo ve formě různých stavebnic.
Pušku lze objednat online a během objednávky je možné si zvolit materiál na pažbu. Já jsem si zvolil americký javor, protože se mi líbí právě originální pušky s javorovými pažbami, které vykazují tzv. fládrování, tedy jakési příčné čáry, které vytvářejí nádhernou kresbu dřeva. Kibler nabízí javor v různé kvalitě kresby, od Plain Maple, přes Fancy Maple až po Extra Fancy Maple, což je dřevo s nejkrásnější kresbou. Samozřejmě, že hezčí dřevo je za příplatek. Jakožto extrémista jsem si zvolil variantu Extra Fancy Maple, tedy pažbu s krásným příčným fládrováním. Tento příplatek činil tuším asi 300 dolarů navíc oproti běžnému javoru.
Z kalibrů, které byly na výběr jsem si objednal ráži .45, což je největší ráže, kterou Kibler u tohoto typu pušky nabízí. Většina východních dlouhých riflí měla docela malou ráži, .45 byl na východě už pořádný kalibr. Naopak na Západě, na Velkých pláních a ve Skalistých horách byly malé kalibry nedostačující, protože jimi bylo obtížné lovit velkou zvěř, jako například bizony. Proto novější pušky typu Plains Rilfe měly většinou mnohem větší kalibry, .50, .58 i více.
Ráže .45 mi připadá jako dobrý kompromis mezi výkonem a hmotností navážky a střely (při dnešních cenách černého prachu). Navíc je tento kalibr v ČR dost běžný, takže nebude problém sehnat adekvátní střely.
Pan Boháč je profesionál a ví co dělá. Napsal jsem mu, kterou přesně zbraň chci a pan Boháč mi ji objednal, postaral se o vývozní povolení z USA, dovozní povolení do ČR, převoz zbraně, její proclení a následně o označení hlavně a pak následné tormentační zkoušky, které jsou potřeba, protože ČR uznává jen některé ověřené výrobce, kam bohužel naprosto nespadají američtí výrobci hlavní pro černopraché předovky.
Označení hlavně číslem a tormentační značku se provedlo vyrazit na spodní část hlavně, tedy tu část, která není vidět, aby značky nehyzdily vzhled zbraně. I v tomto mi pan Boháč vyšel vstříc. Komunikace s ním byla velice dobrá, takže pana Boháče a ezbraně.eu rozhodně doporučuji.
Standardní Kiblerovy kity stojí cca 1100 nebo 1150 dolarů se standardní pažbou, pokud chcete zajímavější dřevo, je zde příplatek od asi 100 po 350 dolarů, takže celkově mě stavebnice vyšla na nějakých 1500 dolarů, plus jednou tolik jsem dal za služby pana Boháče, které ale obsahují dopravu, zajištění všech povolení, clo, DPH, vypálení čísla do hlavně a tormentační zkoušky. Není to levná záležitost, ale chtěl jsem mít autentickou rifli a tak jsem na peníze až tak moc nehleděl.
Bylo to těžší, než jsem si myslel. Během stavby je třeba znát několik triků a člověk musí vědět, co dělá. I když jsem měl nakoukaná nějaká videa z Youtube, udělal jsem dost chyb, některé i závažné.
Spasování jednotlivých dílů není až tak velký problém. Většina dílů sedí přesně na desetinu milimetru, jinde je třeba trochu použít pilník a smirkový papír. Naprostá zásada je nikam nespěchat a postupovat pomalu a s rozvahou. Nenechat se hnát myšlenkou, aby už puška byla hotová.
Základ je dobrý svěrák s dřevěnými nebo koženými čelistmi, několik různých kvalitních pilníků a celou řadu smirkových papírů různé hrubosti.
Tekutinou se pak natírá pažbení, které získá šedozelenou barvu. Poté, co roztok na dřevu zaschne, je třeba jej zahřát, až změní barvu na červeno-oranžovo-hnědou. Tradičně se tento postup dělal tak, že se nad povrchem pažby přejíždělo nažhaveným kusem železa. Kibler za tímto účelem používá horkovzdušnou pistoli, což má stejný efekt. Takto jsem postupoval i já.
Červenooranžová barva vypadá na pažbení naprosto divně, ale celá magie se odehraje až poté, co se pažba napustí lněným olejem. Pak se celá jakoby rozsvítí a fládry (proužkování) vystoupí. Tento postup je naprosto tradiční a používal se během 18. i 19. století k povrchové úpravě pažeb. Problém tohoto postupu je trochu v tom, že nelze příliš kontrolovat barvu pažby. Barva je výsledkem různých faktorů, nejvíce je ale asi závislá na dřevu. Různé kusy dřeva proto mohou vykazovat při shodném postupu různou barvu.
Kibler doporučuje napustit pažbu dusičnanem železitým dvakrát po sobě, což jsem udělal a byla to chyba. Pažba je na můj vkus příliš tmavá, tmavohnědá. Jakoby namořená tmavým ořechovým mořidlem. Pokud bych použil dusičnan jenom jednou, byla by světlejší. Měl jsem spíše představu, aby byla pažba do červené nebo červenohnědé barvy. Kibler ale tvrdí, buďte rádi za jakoukoliv barvu, která vám vyjde.
Dusičnan železitý jsem použil proto, protože Kibler tvrdí, že touto metodou dojde k nejlepšímu zdůraznění fládrování, tedy kresby dřeva. Použitím mořidel prý není možné dosáhnout takové míry vystoupení kresby fláder, jako u dusičnanu železitého.
Já si ale myslím, že to nemusí být zcela pravda, protože existuje na Youtube řada videí, kde různí autoři, kteří pracují např. s nábytkem, dosahují vynikajících výsledků i s obyčejnými mořidly. U mořidla je výhoda v tom, že je možné mít daleko větší kontrolu nad barvou pažbení, než je tomu u dusičnanu železitého.
Pokud bych kdy v budoucnu stavěl ještě nějakou dlouhou rifli, rozhodně bych použil spíše nějaké mořidlo.
Hlavní potíže mi nastaly s křesadlovým zámkem, a to hned několik. Všechny jsem si zapříčinil sám. Kiblerovy zámky jsou skvosty, nejen perfektně technicky zpracované (naprosto se nedají porovnávat se zámky od Ardesy nebo Pedersoli), ale i 100% autentické, vyrobené přesně podle dobových originálů.
Kdybych to měl shrnout: koupě Southern Mountain rifle od Kiblera byla dobrá volba. Je to super puška, přesná kopie originálu se zužující se, odlehčenou hlavní. Takové pušky tu v Evropě nikdo nedělá a ty, co se tu dělají, se většině těch Amerických svou úrovní ani neblíží. Nicméně kdybych stavěl nějakou další rifli, některé věci bych rozhodně dělal jinak.
